Neznámý letoun roku 1920

K pravděpodobně prvnímu přistání letadla ve Žďáře došlo 25.července 1920 v 11. hodin. Jaká to byla tehdy událost myslím dokonale ilustruje článek otištěný v Horáckých listech číslo 31 z 30.7.1920.

Eroplán ve Žďáře

V neděli k 11. hodině dopoledne všechny kuchařky žďárské opouštěly se svými žezly: vařejčkami, talířky, hrnečky, vajíčky, bílými knedlíčky z černé aprovisační mouky na vidličce, jak je právě vytáhly z hrnce a utíkaly k oknům, do dveří, do vrat, aby shlédly eroplán, který hučel nad samými střechami a snášel se hned za papírnou Matějů na louku. Teď kluci měli běh o závod, hluk, ryk, křik.

Eroplán z Prahy na cestě do Poličky prý se stavil zde pro někoho. Už se chystal k odjezdu, rozletěl se po louce. Ale letci zapoměli na příkop. Do něho při rozletu sjela kola, předek éra se nachýlil, vrtule chtěla z louky vyorávat brambory, aby Žďár také nějaké měl, když aprovisace se o ně nestará. Ale chtěla nemožnosti a proto ulomila si obě křídla. Éro zůstalo pěkně ve Žďáře k radosti mladých i starých.

Ten den mnohý kluk nebyl u oběda. Odpoledne pak byla k eroplánu pravá pouť. Přišli moc pobožní i neznabozi tak jak na Zelenou horu chodívají. Pouť se opakovala i v pondělí odpoledne, kdy opravený eroplán měl vzlétnouti. Pilot i pozorovatel už seděli, vrtule rachotila a teď: ticho jak v kostele. Každý se zatajeným dechem pozoroval, jak se éro rozjíždí, po zemi letí, pak se vzneslo a než bys 5 řekl, bylo vysoko nad Kameňákem.

Z eroplánu třepotal se bílý šátek na pozdrav a Žďáráci pozdrav opětovali. Bylo to radosti, vtipů a humoru a všechno naše, české, i ti letci i ten eroplán, který českými lidmi v české továrně zroben byl i ta země, i ten vzduch je náš. Už ne rakouský už ne cizí.